Oblázek

Někdy chci víru v dlaních sevřít jak oblázek tvůj od moře.

Chci v budoucnost jen naší věřit ať svítí jak hvězdy v obloze.

Pak po nocích když oddychuješ, když tak krásně spíš

Mám chuť se přitulit něžně tě obejmout a dát ti lásko víc.

R: Dlaně jsou blízko, jen ruku natáhnout

Hvězdy tak nízko, nejde k nim dosáhnout

Když srdce pláče, jak se sny hroutí

Prach z perel vítr jen rozfoukal dál

A fouká

Co všechno ti vzal.

Havraní křídla černou tmou hladinu nakreslí

Srdce se rozbuší a tváře zastudí, když se jich dotkne sníh.

Někdy chci pocit krásný sevřít v dlaních jak perly ze slz tvých

A kout kde slunce ráno vkročí, zvláštně rázem ztich´.